( *Kralupy nad Vltavou 4.11.1908, + Brno 2.11.2003 )
S panem Nedvědem jsem se seznámil na interní soutěži tehdy jestě Československého Svazu Stavebních Inženýrů, kde jednoznačně vyhrál jeho návrh a kde jsme se stali nejen spolupracovníci, ale později přátelé na život a na smrt. Po smrti mého táty mi pak vlastně začal toho tátu nahrazovat a doslova do mne nahustil obrovské znalosti nejen o železnici, ale i Einsteinově teorii relativity, kterou ve svých vědeckých publikacích v některých bodech popíral. Zabýval se zejména rychlostí světla.
Byl autorem knihy "Železniční oblouk", která byla základním podkladem pro všecna další skripta a publikace v tomto oboru. Tu knihu jsem se naučil téměř nazpaměť.
Naše přátelství vydrželo až do jeho smrti, které se dožil v duševní svěžesti, kdy do posledních chvil něco vymýšlel.
Jako dědictví mi zbylo spousta neuspořádaného materiálu, se kterým si při své pohybové neschopnosti již nedokázal poradit a proto jsem vše nechal uložit v městském archivu.
Pro informaci přikládám jeho přehled prací
Když dočtete až sem, tak jistě pochopíte, že pan Nedvěd byla osobnost, že to byl člověk s velkým Č a pokud na magistrátě budou někdy lidé myslící, odpovědní a takoví, kteří konečně začnou něco pro město dělat, že si také vzpomenou na tohoto snad největšího brněnského železničáře a zahrnou ho nějakou památkou do dějin města Brna.
S jeho synem Rudolphem Nedwedem, který žije ve Frankfurtu nad Mohanem vedeme stálou korespondenci.
Proto také uvádím životopis, přednesený synem Rudolphem při smutečním obřadu 10.11.2003
V našich mediích se o takovýchto lidech vůbec nedozvíme. Takoví lidé by byli schopni přivést naši společnost o ten kousíček dopředu. Nejen v technice a vědě, ale i ve společenském soužití.
Jeho vědecká práce je známa v celém světě, ale u nás o tom není ani zmínka. Jeho teorie o pohybu a světla , s mimořádným významem pro aplikovanou fyziku a astronomii, plně nahrazující dosavadní mylné názory a paradoxy relativistů byla vydána v Německu.